Rekonstrukce statku ve Slatině

Statek ve vesnici Slatina na Strakonicku vlastní už od 17. století jedna rodina. Společnou historii rodiny a stavby trvající více než 400 let v sobě tento objekt nezapře.

V době, kdy nás majitelé oslovili, statek vyžadoval zásadní rekonstrukci, aby mohl nadále splňovat potřeby současných příslušníků rodiny a sloužit i dalším generacím.

Původní venkovský statek, snad jeden z prvních ve Slatině, tvořila obytná část a prostory potřebné k zemědělskému hospodaření a k chovu zvířat. Zadáním rekonstrukce bylo navrhnout řešení, které umožní kombinaci více způsobů užívání. Statek měl být přestavěn tak, aby mohl být užíván částečně rekreačně za účelem odpočinku a setkávání širší rodiny, a zároveň zachoval možnost trvalého bydlení starších členů rodiny. A v budoucnu případně nabídl i trvalé bydlení pro mladší generaci.

Dnes, po celkové rekonstrukci, je dům velmi variabilní – lze jej užívat jako celek anebo jej rozdělit na tři samostatné byty k vícegeneračnímu bydlení. Tato architektonická výzva si vyžádala i několik zajímavých a technicky náročných řešení.

V obytných místnostech původního statku se dochovaly unikátní klenby, tzv. české placky. V hospodářských prostorách pak klenby valené a stájové. S ohledem na potřebu zobytnění podkroví při zachování původních cenných konstrukcí, včetně kamenného schodiště z roku 1885, bylo nutné zvolit velmi citlivý přístup. V první řadě minimalizovat zásahy do původních konstrukcí, nepřitížit ploché klenby a zároveň nahradit vazné trámy krovu tak, aby nepřekážely nové dispozici. A zvolit konstrukční řešení s minimální tloušťkou, které ponechá v podkroví co nejvíce místa.

Byly vybrány původní stropní násypy a nahrazeny stávající vazné trámy. Nad stávajícími klenbami byl proveden spřažený železobetonový strop tloušťky pouhých 12 cm. Největším stavebně-technickým oříškem bylo uchycení velmi úzké a ploché české placky, která byla původně zavěšená na spodní straně odstraňovaných vazných trámů. Bylo nutné vyřešit její kotvení do nového stropu, což se podařilo a klenba ani po několika letech od realizace nevykreslila trhlinky.

Zde je na místě upozornit, že v takovýchto případech, přese všechny výdobytky moderních technologií, projektant i stavbyvedoucí vycházejí pouze z předpokladů ohledně stavu a charakteru stávajících konstrukcí. Až do samotné realizace a leckdy také po ní existuje určitá míra rizika, kterou nelze při nejlepší vůli eliminovat. Dostatečná kvalifikovanost a zkušenost je v případě rekonstrukcí zásadní, a to nejen u projektanta a stavbyvedoucího, ale i u konečného řemeslníka, který daný úkon na stavbě provádí.

Pro nově navrženou dispozici domu bylo rovněž důležité umístit nové schodiště do původní hospodářské části, kde měl v podkroví vzniknout samostatný byt. Klíčové bylo maximálně efektivně využít budoucí místnosti, a přitom do původní konstrukce zasahovat co nejcitlivěji.

Pro nové schodiště bylo nutné vybourat otvor v části valené klenby a do něj vložit ocelový rám k zachycení klenebních sil. Jednalo se o jediný destruktivní zásah do kleneb (cca 6 m²). Zároveň bylo třeba ve vnitřní nosné stěně vytvořit nový dveřní otvor, a to tak, aby nedošlo narušení zbylých kleneb, které se do ní roznášely. Klasické bourání zdiva tedy nepřicházelo v úvahu. Ačkoli se jednalo o cca 80 cm silnou kamennou stěnu, bylo nutné otvor vyřezat, což je metoda přesnější a zároveň šetrnější k původním konstrukcím bez vyvalování zdiva a přenášení vibrací do kleneb.

Během rekonstrukce se musely dále podepřít ocelové profily stájových kleneb. Stáj byla postavena v roce 1910 pro tři koně a hovězí dobytek. Později ji ale místní JZD zabralo a nadále zde chovalo skot. Kvůli nadměrnému množství ustájených zvířat se zvýšila vlhkost a nosníky začaly reznout. Zdegradovaly až do havarijního stavu. Jelikož jsme nechtěli celý strop strhnout a nahradit novým, bylo i zde potřeba pomocí technicky náročného procesu znovu podepřít středový profil.

Pro zvětšení nových podkrovních pokojů byla hodně diskutována varianta střešních vikýřů. Na části střechy exponované směrem k návsi obce, se nakonec místo vikýřů použila balkonová střešní okna. Tím se zachovalo původní tvarosloví stavby a nebyl narušen její venkovský ráz. Vikýře byly realizovány pouze nad zadní částí domu, odlehlejší od návsi.

Dalším významným prvkem zvětšujícím prostor v obytném podkroví byla volba tzv. nadkrokevního zateplení střešního pláště, která umožňuje pohled na původní sanovaný krov. Navíc byla do střechy osazena okna se subtilními rámy, která korespondují s tradičním rázem vaznicové soustavy krovu. Jelikož byl zachován původní krov, krokve na mnoha místech nelícovaly a musely být nastaveny latěmi. V novém interiéru v podkroví bylo pohledového krovu využito i např. k atypickému umístění osvětlení.

Zájem klientů o propojení tradičního rázu původního statku a nových potřeb rodiny vedl na mnoha místech k zajímavým, ale technicky i finančně náročným řešením. Bylo radostí spolupracovat s investory, kteří se během rekonstrukce nebáli vyšších investic v zájmu dosažení výsledku ve vyšším standardu, a se zhotovitelem stavby, který byl schopný tomuto standardu dostát.